Jak jsem zlikvidovala odkapávač
Ale duše se oklamat nedá. V první chvíli je kamarádem, co vás podpoří a drží, ale postupně, tak jak se plní jeho kalíšky hněvů a zloby, opouští své přátelské pouto a obvykle, v tu nejméně vhodnou dobu a pro kravinku, vychrstne celý obsah kalíšků do vašeho krevního oběhu avy jste ztraceni. Vnější svět tomu říká " Ruply mu nervy!"
A mně ruply dnes. Pro kravinku. V ten moment, kdy zazněla, se mi nejprve zatmělo před očima, pak mi nohy začaly samy od sebe pochodovat kuchyní, zrychlil se mi dech a následně i krevní oběh, takže po malinkaté chvilečce jsem byla rudější než zralé rajče, pěsti se mi sevřely, paže počaly cukat, žíly naběhly, oči těkaly z místa na místo a ze rtů mi vyráželo "Mno!!!...To....!...Do....!....Jak...!", což vůbec nedávalo smysl. Mé krokování nabíralo na intenzitě a v okamžiku, kdy jsem o vteřinečku déle nepříčetným pohledem zůstala na odkapávači, napětí z nohou se bleskurychle přesunulo do rukou, které nebohý to předmět draply a s neuvěřitelnou silou s ním praštily o zem. Očekávala jsem ještě za letu odkapávače k zemi, že se mi uleví, ale ty malé lžičky v něm zastrčené měly jinačí názor a vydaly tak nepříjemný cinkot, že se mi stav ještě více zhoršil. Když mé oči spatřily, že se ty mršky rozptýlily po celé kuchyňské lince a na zemi, těsně vedle odkapávače, způsobně přistál jen hrnec, můj afekt neznal mezí.
Jedna ruka začala sbírat lžičky, druhá, sevřená v pěst, bouchala do stolu a to přesně do slabik nadávek, které ze mne padaly. Koordinace nebyla možná, ale to mi v ten moment nedošlo. Spíše jsem začala vnímat, že se mi ruce pletou a ta, co doposud udávala takt, ve vzduchu loví lžičky, a ta, co chtěla dělat úklid, se mi zatíná v pěst. Do tohoto zmatku jsem šlápla do odkapávače a noha, v něm zašprajcovaná, nabírala s ním směr i rychlost pro vytvoření velmi kvalitní šňůry. Na záchranu jsem se zachytila kuchyňské linky a druhou nohu přisunovala k první, což ocenil ten hrnec na zemi tím, že táhnul s ní. Avšak nedovolil patám přitisknouti se k sobě, neb se zapřel o ten zpropadený odkapávač. Když jsem vybrala balanc, okamžitě jsem věděla, který syčák za to všechno mé utrpení může. Odkapávač!!!
Kopla jsem do něj jak nejvíc to šlo! Přijal můj impuls dost neochotně, ale vydal se určeným směrem. Narazil o zeď, dostal zpětný impuls a poslušně se vrátil ke mně. To neměl dělat! Dupla jsem na něho, částečně se rozdělil, kousíčky lítaly po podlaze jak led, ale větší kus byl stále pohromadě. Mé ego nestrpělo takovou urážku a koplo do něj znovu. Již ochotně se vydal ke zdi, méně ochotně se vrátil. Tušil, neřád, co jej čeká. Nezklamala jsem ho. Kopla jsem. Zas se vrátil. Kopla jsem. Vrátil se. Tak se vše opakovalo do té doby, než si slaboch usmyslel, že se schová do špajzky. Taková drzost! Utíkat z boje! Byť jsem již pociťovala známky únavy a uklidnění, jeho vjezd do mého království, mě opět dostal do varu. Vrhla jsem se za ním, vyškrábala z pod police, popadla jej a práskla s ním o zem. Když jsem spatřila, že ze sebe dělá blbého a nechápe, že se má rozpadnout na cimprcampr, dupala jsem do něj tak dlouho, až zůstalo pohromadě jen "oddělení" pro talíře a jeden kus, který se mi zapíchl do holeně. Chtěla jsem jej druhou nohou vykopnout, ale byl tak fantasticky zapíchnutý, že jen zapéroval a reagoval pérováním na odkopy tak dlouho, než mi secvaklo, že jej budu muset z nohy vyrvat. Ta představa, že nějakého vetřelce doluji ze svého těla, ty proudy krve, které se povalí z mých vlastních zdrojů, mé krve, kterou nesmím vidět, jinak padám do mdlob, a především, že mne ten výlupek odkapávač zákeřně dostal do úzkých, probudila ve mně poslední zbytky hrdého "já" a zavelela k rozhodujícímu úderu: Ten proklatec musí zmizet ze světa! Navždy!
Vytrhla jsem zapíchnutý kus z holeně, narvala jej do odpadkového koše a, již klečíc na zemi, jsem jako šílená lezla po čtyřech, sbírala a vztekle házela jednotlivé úlomky za jejich kamarádem. Tato bleskurychlá činnost byla pro mou dušičku uklidňujícím balzámkem, ale jen do té chvíle, kdy jsem zjistila, že "oddělení" pro talíře nedovolí zavřít odpadkový koš, stále vyčuhuje a dere se za denním světlem. Ať jsem jej vtlačovala mezi ostatní humus jak chtěla, vzdoroval a vzdoroval, hajzlík jeden! V mžiku jsem pochopila, co musím udělat, abych konečně byla opojena vítězstvím. Popadla jsem ten krám, prstíčky obou rukou jsem vrazila de jedné z mezírek a protichůdným působením jsem ji roztáhla až k té hranici, kdy praskla. Což byl ale takový šíleně nepříjemný zvuk, že se mi znovu pocuchaly nervy a já už zcela hystericky vrážela své prstíky do dalších mezírek a " praskala a praskala a praskala!"
Ihned jsem všechny odlomené částečky házela do odpadků, takže v momentě, kdy nebylo již co dál lámat a já se dvojím oběhnutím kuchyně přesvědčila, že tomu tak doopravdy je, bylo definitivně rozhodnuto o mém vítězství a navíc - bylo i uklizeno. Zemdlená jsem přiklápěla víko odpadkového koše, ale neodpustila jsem si jeho opětovné otevření za účelem zařvat do jeho obsahu: "Neměl sis začínat, smrade!"
Zorka Papalová
Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají!...ale já bez dětí neodejdu!!!
Před šesti léty jsem se rozhodla radikálně převrátit svůj dosavadní jednotvárný život. Dlouho jsem přemýšlela, váhala jakým směrem se vydám a nekonečné přemítání vyústilo v navázání kontaktu se zařízením pro výkon pěstounské péče.
Zorka Papalová
Už mi bylo k Mikuláši naděleno
Nestěžuji si, nezoufám si, nenadávám,...protože vím, že někteří pěstouni mají větší záhul, bolestivější trápení v duši, jsou na tom hůř, jsou mnohem více bezmocnější než já.
Zorka Papalová
Dítě v pěstounské péči a zachování kontaktu s původní rodinou.
Při adopci mezi dítětem a osvojitelem vzniká vztah, jaký je mezi rodiči a dětmi. Osvojitel přejímá veškerá práva a povinnosti k dítěti a naopak práva a povinnosti původních rodičů zanikají. U pěstounské péče je tomu jinak. V podstatě zajišťuje výchovu dítěte /do 18-cti let/ mimo svoji biologickou rodinu, přičemž původní rodiče zůstávají zákonnými zástupci dítěte a mají právo podílet se na výchově svého potomka a je v zájmu dítěte, aby byl zachován jeho kontakt s rodinou.
Zorka Papalová
Opravdu budeme už jen trpět?
Mám v pěstounské péči dvě sourozenecké skupiny, celkem sedm dětí a to už čtvrtým rokem. Každé z mých dětí si prošlo tvrdou životní etapou v biologické rodině i v dětském domově. Nějak nás život svedl dohromady a všichni společně se teď pokoušíme alespoň zmírnit, když již nelze zcela vymazat, bolestivé a traumatizující následky dosavadního bytí, které jsou hluboce vryty do dětských duší.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Poštovní známka po bagetě i voní. Francie uctila symbol gastronomie
Francouzská pošta představila novou známku s obrázkem bagety převázané stužkou v barvách trikolory....
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
- Počet článků 15
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1017x